Prosinec 2016

Jaký to má smysl?

1. prosince 2016 v 21:25 | Scar |  Názory?
To prostě není fér. Proč ostatní vědí, co mají dělat a já jen tápu v temnotě? Připadám si jako oslepená, i když nechápu čím. Jen... je to tak těžké, potácet se den ode dne dál a k čemu vlastně? K čemu to je, proměňovat budoucnost v přítomnost a přítomnost v minulost, když to nikam nevede? Nic se nemění, nic se nelepší. A navíc všichni říkají, že se ani nezlepší? Že už to bude jen horší? Tak proč se teda tak snažíme, když to stejně nikam nevede? Proč?

Jenže na to nikdo nezná odpověď. Ani já, ani kamarádi, rodiče, učitelé, politici, křesťané, budhisti, vědci. Prostě nikdo. Všichni hádají, odhadují, přesvědčují sami sebe o pravdivosti svých tvrzení, ale ve skutečnosti nemá nikdo ponětí, o co v tom, čemu my říkáme život, vlastně jde.

A tak se plahočím světem, sama nevím kam a mám pocit, že mi něco uniká...

Tam hluboko uvnitř…

1. prosince 2016 v 18:27 | Scar |  Názory?
Každý má v sobě monstrum. Někdy musíme vynaložit opravdu velkou námahu ho najít, jak se choulí někde tam úplně dole v tom nejtemnějším růžku mysli, a jindy zase nevidíte nic jiného než tu krvelačnou příšeru.

Jak moc nás toto monstrum ovlivní, je jen na nás.
Necháme se ovládat, podrobíme se, přenecháme mu vládu, nebo se budeme bít? Bít se o svou vlastní existenci s hrůznou zrůdou uvnitř nás samotných.

Jenže ne vždy to závisí jen na naší síle vůle. Někdy nás ovlivňuje to, jak se k nám ostatní chovají. Můžou totiž takové spící monstrum probudit, a to ne vždy dopadá dobře.

Jisté ovšem je, že tam vždycky někde je. Vždycky. I kdyby jen spící, nebo tiše vyčkávající na svou příležitost. Na tu chvíli, kdy nebudeme dávat pozor a ono se zmocní naší mysli.