Poslední přání...

3. dubna 2017 v 21:09 | Scar |  Názory?
Padá hvězda, zavři oči a něco si přej…

Jenže já už si nic nepřeju. Už dávno jsem přestala věřit v zázraky. Už dávno jsem přestala snít. Když padá hvězda, nebo sfoukávám svíčky na narozeninovém dortu, raději si nic nepřeju, protože mám strach, strach ze zklamání. Když vás někdo zklame tolikrát, jako mě lidi, už nemáte ani snahu někomu věřit nebo si něco přát.

DŮVĚRA SE SNADNO ZTRÁCÍ, ALE TĚŽKO ZNOVU ZÍSKÁVÁ.

A je to pravda. Bohužel. Kéž bych mohla lidem začít zase věřit, začít opět snít. Kéž by mi někdo pomohl. Ale nikdo takový není. Nikdo, kdo by mi rozuměl, kdo by mě podržel, kdo by mi ukázal, že důvěra není tak zrádná, jak se zdá.

Vždycky, když jsem si něco přála, když jsem od někoho něco očekávala, zklamali mě, opustili mě… A já zůstala sama, zklamaná, v slzách. Jen malá vyděšená holka, co se bojí někomu věřit a raději bude žít neúplný život, než aby znovu riskovala zklamání. Protože to tak bolí. Ne na těle, ale na duši. A to je ta nejhorší bolest, kterou nikdo nevidí a nic nevyléčí…
 


Komentáře

1 Felix Felix | E-mail | Web | 4. dubna 2017 v 7:16 | Reagovat

pamatuju si na kousek jedné básničky, kterou jsem před pár lety někde četl:

Ikdyž na sny vzpomínáme ztěží,
ikdyž zdá se nám, že nejsou víly,
přesto zjevují se těm, co věří
a v jejich očích stále žijí...
;)

2 Eliss Eliss | Web | 4. dubna 2017 v 7:24 | Reagovat

Pevně věřím, že jednou bude lépe!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama